Historie obce

Poloha a základní informace

Damníkov leží v jihozápadní části Lanškrounské kotliny na úpatí zalesněného Hřebečovského hřbetu Třebovského mezihoří pod Třebovským sedlem.Obcí protéká Lukovský potok.
Obcí prochází silnice č. 43 vedoucí ze Svitav do 6 km vzdáleného Lanškrouna a pokračující do rekreační oblasti Orlických hor a polského Klodska.
Součastnost obce Damníkov se řadí ke členům svazku obcí Mikroregion Lanškrounsko, jehož účelem je řešení systému veřejné dopravy k zajištění dopravní obslužnosti, společný postup při řešení zaměstnanosti, společný postup při řešení zemědělství, zdravotnictví, cestovního ruchu a využití volného času, řešení úkolů ochrany životního prostředí, poradenská a informační pomoc členům svazku aj.
Žije zde 688 (k 1.1.2018) obyvatel. Obec je vybavena základní infrastrukturou (plynovod, vodovod, zpevněné komunikace), je zde obchod se smíšeným zbožím, hostinec, kulturní sál, úplná základní škola, mateřská škola, zdravotní středisko pro dospělé, kadeřnictví, pošta.
K rekreaci občanů i příchozích slouží  k vycházkám do přírody okolní lesy, a tím spojené další činnosti a cykloturistika.V okolí a přímo obcí křižují značené trasy lokálních cyklostezek, je zde fotbalové a dětské hřiště, dva tenisové a dva volejbalové kurty, tělocvična. Aktivně zde působí TJ Sokol, Myslivecké sdružení, Hasiči, jež se podílejí na tvorbě společenského života. K oblíbeným akcím patří tradiční Čertovský běh, fotbalová utkání, tenisové turnaje, volejbalové turnaje, dětský karneval, plesy, zábavy, pálení čarodějnic, táboráky, výstavy, divadlo, advent v obci, loučení prázdnin, sprint o pohár starosty či dětský den.

První písemná zmínka

Existence osady je doložena k r. 1304. V r. 1349 se dostala k litomyšlskému biskupství, později byla majetkem augustinského kláštera v Lanškrouně. Zhruba od konce 15. století až do zániku patrimoniálního zřízení (1848) byla součástí lanškrounského panství. Asi od konce čtrnáctého století stál ve vsi opevněný gotický kostel sv. Prokopa, v roce 1845 byl však zbořen a na jeho místě vystaven novogotický chrám, zasvědcený sv. Janu Křtiteli (stavba dokončena v r. 1898). Mnoho gotických kamenických detailů (kružby, portály, sanktuarium, svorníky, klíčové střílny i mladší náhrobky) bylo zazděno do hřbitovní zdi, kde jsou dodnes. Patrona původního kostelu připomíná jen sloup sv. Prokopa s figurálním reliéfem, dílo z r. 1710. Původní název byl nejspíše Damníkův dvůr, po přejetí do němčiny bylo jméno Damník změněno na Taming, z toho Thomigsdorf. Dozvědět se o naší obci můžete , také na tomto odkazu.

Památky:

• Kostel sv. Jana Křtitele - postavený na místě původního gotického kostela, zbořeného 1895, podle plánů K. Weinbrennera v l. 1895 - 98. Z původního kostela zachován pozdně gotický portál, kol. 1500, a ornamentální náhrobky ze 16. stol., sochy sv. Zachariáše a Alžběty a hlavní oltář se sousoším N. Trojice z 2. pol. 18. stol. Na triumfálním oblouku freska od E. Jantsche.
• Fara - barokní z r. 1754, jednopatrová s mansardovou střechou.
• Socha sv. Prokopa z r. 1710

Podrobné informace převzaty z "Vlastivědy Lanškrounska"

Obec Damníkov se rozkládá podél toku Lukovského potoka 6 km jihozápadně od Lanškrouna v úpatí lesnatého Hřebečovského hřbetu. První zmínka o Damníkovu (Tamichsdorf) pochází z donační listiny Václava II. z roku 1304, jíž věnoval celé Lanškrounsko Zbraslavskému klášteru. Místní jméno má původ v osobním jméně Damík, jak dokládá první česká podoba zápisu místního jména z roku 1393 Damykow. Při úředním stanovení místního jména roku 1854 na dnešní Damníkov tak vlastně došlo k omylu, neboť se předpokládalo, že podoba Damíkov je nářeční a jazykově správný je tvar Damníkov.
V souvislosti se založením litomyšlského biskupství a ustavováním jeho diecéze se 1349 ves uvádí jako farní. Roku 1358 kdy zbraslavský klášter směnil Lanškrounsko a Lanšpersko s litomyšlským biskupem za vhodnější statky blíže u Prahy nebyl Damníkov do této smlouvy zahrnut. Zbraslavští cisterciáci jej později prodali odděleně (podobně jako nedaleký Trpík). Někdy na konci 14. nebo začátkem 15. století se ves nějakým způsobem dostala do majetku lanškrounského augustiniánského kláštera, založeného roku 1371 litomyšlským biskupem Petrem Jelitem. Snad právě lanškrounští řeholní kanovníci nechali v Damníkově vystavět bývalý gotický kostel, který měl v nebezpečných dobách poskytovat ochranu farníkům. Jeho masivní věž opatřená střílnami se totiž po odstranění venkovního dřevěného schodiště mohla proměnit v bezpečné útočiště. Už roku 1421 ale lanškrounští augustiniáni museli z města uprchnout do bezpečnější Olomouce. Zde se později usadili natrvalo a marně se domáhali navrácení svých českých majetků. Ještě roku 1460 jejich právní nároky mj. na Damníkov svým privilegiem výslovně potvrdil král Jiří z Poděbrad, ale někdejších biskupské statky včetně klášterních vesnic zůstaly pevně ve světských rukou. Pokračování na tomto odkazu.